Před měsícem uplynulo deset let od vypuknutí metanolové aféry, která stála životy 50 občanů České republiky a Polska a desítkám dalším trvale poškodila zdraví. Zatímco práci kriminalistů na odhalování pachatelů podrobně popsali novináři i filmaři, příběh softwarového souboje, který jsme s nimi svedli v Cognito společně s výrobci alkoholu, zůstal doposud v pozadí. A asi by to tak i zůstalo, pokud bych se na sklonku léta nepotkal s Petrem Pavlíkem, bývalým prezidentem Unie výrobců a dovozců lihovin, který mě ponoukl k tomu, abych tento dluh smazal.
Obr. 1. Minisérie České televize o odhalení špičky ledovce metanolové aféry
Opakovat celou historii metanolové aféry by bylo nošením dříví do lesa, takže to vezmu z rychlíku. První lidé se metanolem otrávili na severu Moravy v prvním zářijovém týdnu a 6. září 2012 už byla potvrzena i první dvě úmrtí. Zdrojem otravy byl nelegální, tedy nezdaněný, tvrdý alkohol, do kterého pachatelé přimíchali jedovatý metanol. Proč? Protože byl ještě levnější než etanol a pokud byl přimíchán v malém množství, byl neškodný (jaký poměr metanolu a etanolu v lihovině je relativně neškodný, psát nebudu, abych nějakého pacienta nenabádal k testování). Bohužel, strůjci otravy poměr etanolu a metanolu obrátili, takže vyrobili smrtící směs, která se zavedenými šedými distribučními cestami rozlila po celé republice.
Praxe nelegální výroby lihovin z nezdaněného alkoholu byla v té době zcela běžná, generovala stovky milionů korun ročně, což bylo dost peněz na to, aby se za ně dalo koupit politické i policejní krytí. Nefalšovala se jen výčepní lihovina, ale prakticky jakýkoliv „značkový“ tvrdý alkohol, vodkou počínaje a whisky konče, takže si můžete být jistí, že pokud jste si v prvním desetiletí 21. století dopřávali na diskotékách a v barech pravidelně pár panáčků, minimálně část z nich byla vyrobena podobným způsobem jako nešťastná smrtící směs.
Já sám jsem nejméně jednou pil falešnou vodku Absolut a věřte nebo ne, poznat to fakt nebylo, protože alkoholová mafie šla tak daleko, že ve finále používala uhlíkové filtry a další vychytávky. Pokud jste tohle období přežili a vidíte, měli jste prostě jen štěstí, takže na oběti metanolové aféry nekoukejte jako na ubohé alkáče z nižších sociálních vrstev.
Jedinou teoretickou ochranou koncového spotřebitele před pančovaných alkoholem představoval kolek na uzávěru lahve, což byl pásek papíru s několika ochrannými prvky a kódem. Pro padělatelskou mafii nepředstavoval problém, protože kolky falšovala stejně dobře jako samotný alkohol, a někteří zasvěcení dokonce říkali, že je ani padělat nemuseli, protože měli k dispozici originály, na které jen vytiskli smyšlený kód.
Obr. 2. Takto vypadaly lihové pásky (kolky), v roce 2012
Pokud vám to celé připadá trochu přestřelené, tak vězte, že jsem se podělil jen o věci bez rizika publikovatelné, a informace o politickém krytí nechám i po těch deseti letech raději v rovině spekulací. Že můj popis situace nepřehání, nakonec potvrzuje i reakce státu na rostoucí počet otrávených.
V pátek 14. září 2012 vyhlásilo Ministerstvo zdravotnictví prohibici. Přesněji řečeno mimořádné opatření spočívající v úplném zákazu prodeje, nabízení a distribuce alkoholických nápojů s obsahem alkoholu od 20 %. Proč by to dělalo, kdyby věřilo tomu, že v distribuci, tedy nejen v gastru, ale i maloobchodních prodejnách, nejsou originálně vypadající lahve s podivným obsahem, ale zato řádně označené kolky?
Potemnělou chicagskou ulicí se řítí automobil obsypaný gangstery posílajícími ze svých samopalů vzor Thomson M 1928 na všechny strany Al Caponeho žhavá vyznání lásky, která dokáží jejich adresáty vzít za srdce až to zabolí. V podniku na stejné ulici zatím hraje jazzová kapela jako o život, o nic menšího ji nakonec ani nejde, a ztepilý hrdina s ostře řezanými rysy a dokonale ulíznutým účesem kráčí k na baru sedící platinové blondýnce. Ta pokládá skleničku prohibičního šampaňského poznamenanou otiskem její rudé rtěnky právě ve chvíli, kdy jedna z vypálených kulek tříští okno a trhá závěs, aby v následujícím okamžiku odhodila kadeře na jejím spánku a nechala vytrysknout rudý pramen pomsty.
Hollywoodem a televizí léty živená romantická představa o americké prohibici ve 20. letech minulého století bavila a baví spoustu lidí po celém světě, což dokazuje také návštěvnost a sledovanost filmů a seriálů s touto tematikou. I já jsem se po prvním zhlédnutí filmů jako „The Untuchables“ nebo „Bugsy“ ve spánku neklidně převaloval v posteli a prožíval divoká dobrodružství, která dokáže vykouzlit pouze na prázdno běžící mozek snícího pubertálního adolescenta. Rozhodně jsem si však nepředstavoval, že 14. září 2012 dorazí reálná prohibice také do naší republiky a už vůbec ne, že budu do zmatků kolem ní tak hluboce namočen.
Obr. 3. Na prohibici reagovali i naši markeťáci pracující pro Božkov
Realita prohibice však nebyla romantická ani trochu. Lidé umírali nebo se z nich v lepším případě stávali nevidomí nebo jinak tělesně postižení a celý business s alkoholickými nápoji se zastavil. Nešlo přitom zdaleka jen o problém výrobců a dovozců lihovin, tedy sektoru zaměstnávajícího v ČR desítky tisíc lidí. Zamrzlé byly také velkoobchody a na suchu bylo celé gastro.
Z hlediska státu byl však největší problém především hrozící výpadek spotřební daně z lihu. V roce 2012 byla spotřební daň z litru lihu 285 Kč, a to při náchylnosti našinců a turistů k alkoholu generovalo něco přes 2 % příjmů státního rozpočtu. Tlak na opětovný rozjezd prodeje tvrdého alkoholu tak byl ve skutečnosti ještě vyšší, a také upřímnější, než na rychlé a kompletní vyšetření celé kauzy.
Obr. 4. Ministr financí Kalousek chtěl rychle nové kolky Zroj: TV Nova
Přišel čas obrátit se na IŤáky a na scénu jsme tak nastoupili my, Cognito.
Na úrovni vlády a managementu největších výrobců a dovozců lihovin sdružených do UVDL (Unie výrobců a dovozců lihovin) se vedla intenzivní jednání o délce a podobě regulace prodeje lihovin. Pravidla prohibice se několikrát změnila, ale někdy mezi 20. a 27. zářím začalo být jasné, že zákaz prodeje a nabízení alkoholu jehož původ nebude písemně doložen bude platit delší dobu. Finální nařízení Vlády ČR, kterým se upravoval oběh lihovin, znělo zhruba (plné a přesně znění si zvědavý čtenář rád dohledá) následovně:
Právě bod 2 c. otevřel cestu pro softwarové řešení problému certifikace alkoholu. UVDL tedy vypsalo 20. 9. tendr na dodavatele systému pro elektronickou certifikaci lahví, ve kterém jsme o prsní bradavku porazili kolegy z Pecka Designu a dostali 14 dní na realizaci.
Ano, čtete dobře. Museli jsme garantovat, že do 14 dnů postavíme informační systém, do kterého připojíme všechny členy UVDL, tedy firmy jako Stock Božkov, Bohemia Sekt, Rudolf Jelínek nebo Jan Becher, připravíme webovou aplikaci s rozhraním pro velkoobchody a běžné uživatele, a celé to spustíme.
Obr. 5. Frontend webové aplikace certifikace alkoholu
Živě si vybavuji, jak jsem po oznámení výsledku tendru, který probíhal v prostorách společnosti Global Spirit na Václavském náměstí, vyšel na balkon s fantastickým výhledem na Národní muzeum a sochu svatého Václava a se sevřenými půlkami přemýšlel, jak to po návratu do Brna provedeme, a kolik hodin spánku si budeme moct v následujících týdnech dovolit.
Koncept řešení vznikl na tabuli v mé kanceláři ještě večer po mém návratu z Prahy. Nový informační systém na jedné straně zpracovával datové soubory členů UVDL, které obsahovaly informace o jimi vyrobených šaržích lihovin, kódech na příslušných kolcích a propojoval je s informacemi o původu použitého lihu. Systém tyto informace automaticky zpracoval a vygeneroval z nich elektronicky podepsaný certifikát neboli rodný list, který si do svých systémů importovali prodejci (velkoobchody i maloobchodní prodejci).
Největší problém byl s kompatibilitou zdrojových dat různých výrobců a velkoobchodů, přičemž především druzí jmenovaní měli představu, že by mělo být ve všech ohledech po jejich. Pro většinu firem to ale znamenalo během 14 dní digitalizovat po desetiletí neměnné procesy a dokonce si pořídit kvalifikovaný elektronický podpis, kterým informační systém podepisoval výsledné PDFko s rodným listem lahve.
Obr. 6. Jak vypadal rodný list vygenerovaný našim systémem
Musím říct, že bez spolupráce vedení všech zapojených firem bychom to rozhodně nezvládli. Pavel Friedrich ze Stock Božkov, Tomáš Otta z Global Spirit nebo Ondřej Beránek z Bohemia Sektu si s námi psali klidně do půlnoci, a taky nás klidně vzbudili v sobotu v šest ráno, pokud něco nefungovalo. Nemůžu vyjmenovat všechny, tak jim tímto alespoň děkuji za skvělou spolupráci.
Obr. 7. SW architektura certifikačního systému
Systém však nesloužil pouze velkoobchodům a restauracím. Webová aplikace Certifikace lihovin umožňovala ověřit původ obsahu lahve na základě kombinace čísla šarže a kolku. Každý spotřebitel si tak mohl ověřit původ lahví ve svém domácím baru.
Obr. 8. Záznam vysílání Událostí na ČT z 3. 10. 2012
To byl zároveň největší problém z hlediska škálovatelnosti výkonu aplikace, kterou jsme nakonec skutečně zvládli vyvinout, naplnit daty, otestovat a 3. 10. 2012 cca v 15:30 i spustit. Když o webové aplikaci (dnes již nefunkční) na adrese www.certifikacelihovin.cz informovala ve večerních Událostech Česká televize, přišlo nám během minuty na server několik tisíc uživatelů, kteří systém shodili.
Ještě ráno jsem přitom v rozhovoru pro Český rozhlas sebevědomě tvrdil, že něco takového se v žádném případě nemůže stát. Naštěstí jsme počítali s rezervou paměti i procesorů na serveru, a tak se nám během pár minut podařilo systém znovu rozběhnout.
Obr. 9. Screenshot z GA s návštěvností webu v reálném čase
Díky systému vydávání rodných listů bylo možné v prvním říjnovém týdnu plně obnovit prodej lihovin. Rodné listy v dalším roce nahradily přísné kontroly celní správy, které se instalovaly přímo ve výrobě. Standardem se stala například webová kamera s vysokým rozlišením, která snímá linku, na které se lepí a označují kolky, tak, aby si mohli celníci kdykoliv v reálném čase i zpětně prohlédnout, zdali s kolky někdo nemanipuloval. Ale to už je jiný příběh.
Ano, Jack London mohl svoji slavnou knihu plnou vzpomínek zasloužilého alkoholika zakončit cimrmanovskou větou pronesenou samotným démonem: „Ten, co přijde po mně, to bude Sekáč, ten se nezakecá.“. Nezbývá nám než doufat, že už se podobná tragédie nebude opakovat, a to nejen proto, že stát nastavil dostatečné kontrolní mechanismy, ale také proto, že se poučili lidé. I já doufám, ale nevěřím tomu ani za mák.
V dnešní době každý potřebuje web pro svůj byznys, koníček nebo pro klub přátel žehu. A pokud si ho neumí sám vytvořit, tak ho poptá. Web se dá bl...
Cognito dlouhodobě rozšiřuje svou nabídku služeb a produktů využívajících AI technologie v oblastech zakázkového vývoje softwaru a marketingu. Již...
Když je vám přes třicet a nechcete být v lepší společnosti za lůzry, musíte mít doma nějaké knížky. Ne, nemyslím tím Pána prstěnů ani jiné bichle ...
