Tak jo. Rýpat se deset let v digitálním marketingu, to už vyžaduje jistý druh odhodlání a perverzní záliby v sysifovské práci na projektech, jejichž životnost je často jen pár dnů, maximálně však několik let. Každý nový web či kampaň je jako nová partička SimCity. Budujete, budujete, dokonce se stále větší zručností, do domů se vám nastěhují lidé, obchody prosperují, elektrárny dýmají, cesty se plní a pak... Pak vypnete počítač a po tom všem nezůstane ani prd.
Digitál prostě není o tom, co bylo, ani o tom, co bude, digitál je jednoduše „teď“ a vyhrává v něm ten, kdo dokáže prchavý okamžik naplnit nejintenzivnějším zážitkem. Digitál požírá sám sebe i lidi v něm, stravuje designéra za designérem, marketéra za marketérem a jejich do poslední kapky vymačkané těla nechává pohozená u cesty, kde si je vyzvedávají lovci hlav z HR oddělení korporací.
V perspektivě výše uvedeného mi jistě odpustíte, když se zhluboka nadechnu a vypnu hrdostí hruď při vědomí, že v tomto světě Cognito úspěšně funguje již deset let. Bilancovat se mi ale nechce, zvláště když jsem prvních 5 let našeho účinkování na trhu před léty už jednou velice pečlivě popsal. Můj smysl pro grafomanii mi však nedovolí nenapsat alespoň pár řádek o největších změnách, ziscích i ztrátách, které se udály u nás i okolo nás.
Cognito jsme zakládali ve skutečně malinkatém týmu. Některé kolegy jsem znal již dlouhou dobu před založením. Byli, a stále jsou, to kamarádi, jakých v životě potkáte jen pár, pokud vůbec takové štěstí budete mít. Odchod Adama Hrubého a Petra Janů z Cognito zanechal ve firmě i ve mně otevřenou ránu, kterou se ani nemá smysl pokoušet zacelit. Není to možné.
Adam dal Cognitu tvář a byl partnerem v diskuzích a méně či více učených disputacích. Byl a je to člověk, který vás dostane tím, že se můžete spolehnout, že se na něj nemůžete spolehnout, ale který má zároveň v tom, co dělá, blízko ke genialitě, v jejíž intenzivní záři se hřejí jeho kolegové i různí příživníci. Petr Janů byl první skutečný šéf vývoje Cognito a na dlouhé diskuze o ničem si příliš nepotrpěl. Byl a je to člověk, který vás dostane tím, že se na něj můžete absolutně spolehnout. Pokud slíbil nějaký termín, tak ho splnil, pokud jste potřebovali s něčím pomoc i mimo pracovní dobu, byl připravený.
Z původní bandy zakladatelů jsme už zůstali pouze čtyři: Petr Kašpar, Zdenál Mikš, Petra (původně má přítelkyně, v mezidobí upgradnutá na manželku) a já. Pod dopady ran osudu a pneumatických kladiv rostoucího IT sektoru v Brně odešli za, v té době, vysokými platy zajišťujícími instantní blahobyt jejich rostoucích rodin a různými jinými lákadly, jakými jsou i automaty na dezerty, mnozí další drazí kolegové. K některým odchodům jsem bezesporu přispěl i já svým chaotickým stylem řízení a chybami, za které se sice mohu omluvit, ale nemohu je ani odčinit, ani zvrátit.
Bráchové, kamarádi, kolegové, díky za vše, ať se vám daří, ať už jste v Brně, Praze nebo Hong Kongu. Dnes večer si připijeme i na vaše zdraví.
Když něco vytrvale a odhodlaně děláte po dostatečně dlouhou dobu, nemáte vůbec žádnou záruku, že v tom nakonec uspějete. S pravděpodobností hraničící s jistotou ale během toho zažijete spoustu neuvěřitelných příhod a potkáte řadu lidí, kteří budou tu často nikam nevedoucí práci dělat s vámi, nebo vám za ni dokonce budou chtít zaplatit.
Ani v případě Cognito tomu nebylo jinak. Dnes se v kancelářích naproti největšímu brněnskému bordelu schází každý den, počítám-li i kolegy z Gaussu, bezmála 50 lidí, kteří řeší zakázky pro klienty ze čtyř evropských zemích, od webů pro malé firmy až po dlouhodobé projekty pro nadnárodní korporace, celkem už bezmála za 200 milionů korun.
Vzhledem k tomu, jak málo z nás pamatuje počátky, kdy jsme měli hluboko do kapsy a kdy výsledek každodenní práce rozhodoval o tom, zdali budeme mít práci i další den, bereme dnešní stav jako samozřejmost. Svým způsobem ani nejsme šťastní a vděční za to, čeho jsme, někdy dokonce i vlastním přičiněním, dosáhli. Stabilita, o kterou jsme celou dobu usilovali, v nás vzbuzuje touhu a probouzí idealizované vzpomínky na dobrodružství na vlnách fantastična.
Sousedka přes ulici si dopřává zasloužený odpočinek po šichtě…
Za těch deset let se digitál nejenže změnil, on stačil zemřít a znovu se narodit. V roce 2008 jsem začínali jako internetová agentura. Internet byl synonymem pro webové stránky, kolem kterých se všechno točilo, a vrcholem technologického pokroku byly PPC kampaně. S konkurencí jsme se předbíhali v tom, kdo navrhne „multimediálnější“ a více „cool“ design, webové stránky měly obsah, některé dokonce „SEO obsah, obsah zajišťující SEO, pro lepší výkon SEO“ – však pamatujete. Svět webu ovládal Google a náctiletí toužili po iPodu.
Pak přišla mobilní evoluce a trend nezatěžovat hlavinky uživatelů čímkoliv navíc. On se nakonec text na mobilu blbě čte, a proč taky nechat uživatele něco číst, aby si tak ještě, nedejbože, udělali vlastní názor. Stačí se přece omezit na jasná úderná hesla a chytlavé nadpisy a doplnit to velkými fotkami, případně videoklipem. Svět webu ovládal Google a náctiletí toužili po iPhonu.
Vše smetly a znovu postavily sociální sítě. Internetové agentury se proměnily v digitální, aby bylo jako všem jasné, že nedělají komunikaci na tom starém internetu z 90. let, ale že pokrývají všechny digitální kanály, ať už to znamená cokoliv. Facebook se stal internetem v internetu, pro celou generaci přestaly být hromadné sdělovací prostředky zdrojem informací, protože vše, co „potřebují“, se dozví od kamarádů nebo robotů na sítích. Novým povoláním snů se pro náctileté stal youtuber a některé digitálky se úspěšně transformovaly na pasáky „hvězd“ sociálních médií. Svět ovládá Facebook a náctiletí touží po tom mít víc lajků.
Rok 2018 s sebou přináší minimálně v EU další změnu. Google a Facebook narazily na GDPR a chystané ePrivacy, aféry se zneužíváním osobních dat je připravily o pozici „hodných“ firem, ve kterých by lidé rádi pracovali. Microsoft je zpět silnější než kdykoliv předtím, nastupuje umělá inteligence, svět blázní z kryptoměn a firmy zjišťují, že frenetickým roztleskáváním stále menšího počtu nás mladých geronty, tvořící 80 % populace, neosloví. Náctiletí již netouží po iPhonu, protože ho od útlého věku vlastní. Kdyby ho neměli od prvního stupně základní školy, vystavovali byste je nesnesitelnému příkoří. Svět nikdo neovládá, rozdávají se nové karty…
Oppenheimer řekl, že: „Teprve ten člověk, náprava jehož omylů si vyžádá alespoň 10 let, je pořádný člověk.“ Po deseti letech spojitých omylů jsem se zatím nedostal do stavu, kdy by mé chyby nebyl schopen někdo chytřejší napravit během pár dnů.
Vzhledem k tomu, jak rychle se mění svět i trh kolem nás, upřímně říkám, že nemám nejmenší ponětí, kam Cognito kráčí. Vím pouze, že budeme dělat svoji práci s vášní i rozumem, že nebude nikdy stát na místě a že nikdo z kolegů nebude nikdy kráčet sám.
V dnešní době každý potřebuje web pro svůj byznys, koníček nebo pro klub přátel žehu. A pokud si ho neumí sám vytvořit, tak ho poptá. Web se dá bl...
Cognito dlouhodobě rozšiřuje svou nabídku služeb a produktů využívajících AI technologie v oblastech zakázkového vývoje softwaru a marketingu. Již...
Když je vám přes třicet a nechcete být v lepší společnosti za lůzry, musíte mít doma nějaké knížky. Ne, nemyslím tím Pána prstěnů ani jiné bichle ...
