Častý omyl aspirantů podnikatelského řemesla spočívá v jejich přesvědčení, že k založení a úspěšnému rozjezdu firmy jsou zapotřebí unikátní znalosti, nadprůměrná inteligence nebo alespoň rozsáhlá síť kontaktů. Všechny zmíněné věci jsou bezesporu důležité, ale nejsou pro úspěch nezbytné.
Můžete mít inteligenci R. P. Feynmana a znát osazenstvo Strakovy akademie od vrátného až po premiéra, ale pokud vám schází odvaha, s vysokou pravděpodobností nikdy neuspějete. Bez odvahy je vše ztraceno ještě dříve, než se pustíte do díla, bez odvahy nikdy neproměníte myšlenky v činy, natož abyste zjistili, zdali jsou skutečně tak hloupé jako si myslí vaše okolí, nebo tak geniální jako si myslíte vy.
Odvaha však není důležitá pouze k tomu, abyste chytli za pačesy svoji možnost historicky se znemožnit. Budujete-li firmu, potřebujete se obklopit chytrými lidmi, mnohdy mnohem chytřejšími než vy. Zbabělci se obklopují blbci, neriskují, že by před chytrými naráz vypadali jako blbci oni sami. Osobně jsem největších zlepšení ve firmě dosáhl vždy poté, co mi chytří lidé ukázali jaký jsem blbec.
Těžko a se štěstím. V roce 2006 začalo být jasné, že s tak úzkým týmem jaký jsme měli k dispozici nelze dělat zakázky většího rozsahu nebo více projektů naráz, o údržbě ani nemluvě. Adam nestíhal „kreslit“, což bylo popravdě dáno nejen objemem práce, ale i jeho pověstnou láskou k prokrastinaci, a tehdejší vývojáři nebyli až na jednu světlejší výjimku zrovna „Knuthové“, ale spíše PHPkoví lepiči kódu. Bylo tedy potřeba sebrat odvahu a najít další chytré lidi, se kterými by bylo možné rozjet něco většího.
A tak přišla éra elektrikářů. V létě 2006 jsem po dlouhém hledání a prošlapání mnoha slepých uliček našel reference dvojky Freedy & Stinker, ve které prvně jmenovaný čmáral ve "fotošopě" a druhý kódoval. Oba dva studovali v Brně elektro na VUT, ale protože bylo léto, musel jsem za nimi vyrazit do Olomouce, kde si přes léto přivydělávali v dnes již neexistujícím webovém studiu.
První setkání proběhlo u piva na zahrádce kousek od morového sloupu, který je dominantou horního olomouckého náměstí. Tři piva, tři krabičky zlatých marlborek, ano paní Kašparová, i váš synek hulil jak fabrika, a z dnešního pohledu trochu bizarní rozhovor, ve kterém jsem já popisoval světlé zítřky a sliboval skvělé zakázky, zatímco hoši, tenkrát sotva dvacetiletí, usrkávali pivko a pokukovali po sobě, co že jim to tady ten stařík vykládá za kraviny. Ani jeden z nás určitě netušil, že u stolu sedí budoucí art director a ředitel agentury, kterou spolu za 2 roky založíme.
Podzim 2008, pravý horní roh stolu: Petr Kašpar, současný art director a Petr Janů, CEO
Rok na to jsem si šel koupit svačinu do malé zeleniny nedaleko našich tehdejších kanceláří, ve které prodávala svérázná a vždy k rozhovoru připravená paní Sigmundová. Za rok a půl už jsme se docela "znali", ona věděla, že děláme weby, já že prodává zeleninu, takže naše minutové rozhovory probíhající během mého výběru banánů, mandarinek a jiného ovoce se většinou točily okolo předpokládané kvality a kvantity úrody X, přičemž za X si můžete dosadit libovolné ovoce a zeleninu, jahodami počínaje a vinou révou konče.
Při inkriminované návštěvě však měla paní Sigmundová ještě jinou agendu než prodej slovenských paprik. Mezi balením mé svačiny náhle změnila klasické téma hovoru a postěžovala si, že přítel její dcery taky dělá weby v nějaké společnosti a že jí připadá, že na něho nejsou hodní a že ho hrozně přetěžují. Kdybych vám tvrdil, že jsem tenkrát tušil co má tahle paní za lubem, nebyl bych zcela upřímný.
Během následujících týdnů zůstala zachována monotónnost našich rozhovorů, zeleninu a ovoce však nahradil přetěžovaný skorozeť Zdeněček a popis jeho předností a schopností, takže jsem se dozvěděl, že je kodér, vystudoval elektro na VUT a dělá na frontendu dodnes populárního CMS pro širokou veřejnost Webnode. Nejsem si přesně jist, kdy a za jakých okolnosti vynesla paní Sigmundová poslední kartu a poslala ke mně Zdeněčka na pohovor. Rozhodně jsem však byl již dostatečně zpracovaný na to, abych jakkoliv protestoval.
Zdenda, nám ukázal co všechno máme na starých webech špatně a rovnou navrhoval řešení. Věděl jsem, že jsem našel dalšího chytrého člověka, u kterého stojí za to, když z vás občas udělá blbce, protože vás to někam posune. Za 2 měsíce na to už Zdenda kódoval u nás a poslední dílek do skládačky zvané Cognito zapadl na svém místo. Do založení naší digitální agentury zbývalo 7 měsíců.
Jaro 2010, Zdeněk Mazanec v tričku pracovníka měsíce pro nejtvrději pracujícího.
V dnešní době každý potřebuje web pro svůj byznys, koníček nebo pro klub přátel žehu. A pokud si ho neumí sám vytvořit, tak ho poptá. Web se dá bl...
Cognito dlouhodobě rozšiřuje svou nabídku služeb a produktů využívajících AI technologie v oblastech zakázkového vývoje softwaru a marketingu. Již...
Když je vám přes třicet a nechcete být v lepší společnosti za lůzry, musíte mít doma nějaké knížky. Ne, nemyslím tím Pána prstěnů ani jiné bichle ...
