Jak jsme kalili weby aneb 5 let v životě digitální agentury IV.

Novinky Jan Janča

Týdenní zpoždění vydání tohoto článku, způsobené autorovým smysly otupujícím nachlazením, dokazuje, jak velkou roli hraje štěstí a náhoda ve veškerém lidském konání, podnikání nevyjímaje. Pokud se však nechcete zbláznit, musíte si brát z každého zákeřného plány křížícího zásahu vyšší moci něco pozitivního. Já jsem kupříkladu ze soplů a chrchlů uplynulého týdne vylovil tenhle otvírák dalšího dílu vyprávění o právě skončené první pětiletce naší digitální agentury.

Na konci minulého dílu jsme Cognito opustili uprostřed roku 2009, kdy nám opadnutí prvotního šoku z finanční krize umožnilo získat první velké zakázky. Na každou pozitivní věc však připadá také minimálně jedna věc negativní. Kdyby tomu tak nebylo, celé lidstvo by se zřejmě nemístně radovalo a to prosím bez přispění drog, náboženství nebo politických stran, kteréžto by tak pozbyly svého smyslu. Imagine all the people, living in…

 

Jedno loučení a řada shledání

Konec léta 2009 s sebou přinesl kromě zakázek také výrazné personální změny. Adam se čím dál tím víc nořil do světa intelektuální „samohany“ a začalo se ukazovat, že každodenní lopocení se v agentuře není nic pro jeho svobodu milující uměleckou duši, což není výtka, ale konstatování faktu. Na podzim celá situace vyvrcholila Adamovým odjezdem na stáž do Skandinávie, v jejímž průběhu se frekvence naší komunikace snižovala, až ustala zcela. Od Vánoc 2009 jsme se s Adamem již vlastně neviděli ani spolu nemluvili a funkci art directora jsme si mezi sebe museli rozdělit s Petrem Kašparem.

Jako dočasná výpomoc, to jsme si ještě mysleli, že jel Áda jen na půl roku znásilňovat soby do Švédska, k nám začal z Prahy dojíždět geneticky minimálně 50% Jihomoravan Martin Karásek, v oboru lépe známý pod přezdívkou Karimartin. Ano, čtete správně, dojížděl k nám až z Prahy, hlavného mesta našej republiky, a v jednom brněnském penzionu měl permanentně rezervovaný pokojíček.

 

A je to! Karimartin a Freedy, milovník Krtečka, montují židli.

 

O pár měsíců později byla bohužel pražská značka jeho Fiatu jedním z důvodů, proč k nám jezdit přestal, neboť vzbuzovala příliš mnoho zájmu u komplexy prolezlého policejního sboru druhého největšího města.

Ve stejné době pro nás začal na externo čmárat také Jura Trvdkůj, který si s Martinem Karáskem rozuměl natolik, že si spolu později v Praze dokonce na několik měsíců pronajali společnou kancelář. Zatímco Karimartin Brno opustil, Jura nakonec podlehl kouzlu starého reklamního hesla moravské metropole: „Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď“ a dal přednost klidnému a láskou i kvalitním sexem naplněnému životu na vídeňském předměstí.

Nad Tatrou sa blýská, žerem vysočinů

Přiznávám se bez mučení, že jsme byli jednou z firem, které se svezly na vlně facebookového šílenství a honbě klientů za fanoušky a aplikacemi určenými k posílání „doplň libovolný produkt“ mezi uživateli. Na nastupující trend jsme zareagovali včas nejen z hlediska ovládnutí potřebných technologií, ale i personálně, když náš tým posílil největší žijící slovenský geek, majitel minimálně jednoho účtu v každé existující sociální síti, žrout technologických novinek a zkušený IT novinář, Dušan Šimonovič alias Madciapka.

Dušan Šimonovič, největší žijící slovenský geek

Dušan často zářil spokojeností.

Dušan k nám původně nastoupil jako copywriter v rámci projektu úprav na webu T-Mobile, ale díky jeho nezvladatelné touze zapojovat se do jakékoli debaty jsme brzo odhalili skutečnou šíři jeho kompetencí. Ukázalo se totiž, že na rozdíl od mnoha stejnou diskuzní vášní postižných jedinců dávají jeho slova smysl a jsou opřeny o znalost širokého okruhu technologií. Po čtvrt roce psaní textů tedy Dušan změnil pozici a postavil se do čela nově vytvořeného oddělení internetového marketingu.

Projektového řízení se po krátkém pokusu s pozicí obchodníka ujal lokalizačními projekty v Moravia IT unavený, bývalý profesionální voják a horal z Vysočiny, Martin Svoboda. Díky němu a naší finanční managerce Petře Krupové jsme ve firmě začali zavádět postupy omezující chaos, a to navzdory mé virtuozitě v jeho generování. Pokud by tedy někdo hledal nějaký hmatatelný důkaz přínosu české armády pro společnost, může svoji případovou studii postavit právě na Martinově působení u nás.

Když vzal Martin Svoboda něco jako projekt, nemohlo ho nic zastavit.

Na cestě mezi velké kluky

V roce 2010 jsme byli ještě blbí a rádi se účastnili výběrových řízení, neboť jsme nevěděli, že až na výjimky slouží pouze k bezplatnému přesunu nápadů k zadavateli, který je následně realizuje s firmou kamaráda generálního ředitele. Navzdory tomuto faktu to byly právě vítězství v několika kupodivu čistých tendrech, které nás katapultovaly do první ligy českých digitálních agentur (tehdy si ještě agentury neříkaly digitální, ale internetové).

Dnes již historický a pod tíhou času a měnícího se managementu zadavatele ohnutý web tyčinek Corny je jedním z posledních stále fungujících prezentací, dokumentujících náš přerod od firmy okresního významu, v hráče na celorepublikové a dnes již i evropské úrovni. Od té doby se v tendrech, pokud do nich jdeme, setkáváme se stále stejnými jmény ctěné, např. Symbio či FG Forrest, i nectěné, mám zakázáno jmenovat, konkurence.

Poslední díl příběhu naší agentury si přečtete v pondělí. 

Co si dále přečíst