Diskutabilní typografické ztvárnění přehnaně afektovaného vzrušení za dva miliony korun. Zachytil Aleš Najbrt podstatu současného vkusu, realizoval prvotní myšlenku nebo se mu povedlo vystřelit si z Ostraváků a ještě si za to nechat zaplatit?
Přesně tak, hovoříme o novém, schváleném logotypu města Ostravy. Možná bychom měli pro podobné úvahy zavést novou výtvarnou kategorii „městská loga“, protože před Ostravou už byla obsloužena řada měst a za ní se táhne fronta do nedohledna. A o senzačním trendu se doslechly i městské části. Půjdou do toho i ulice? Designéři by podle všeho měli jásat – tolik práce a peněz! Jenže zakázky dopadají všelijak, výběrové řízení s předem určenými vítězi, neodbornou porotou či směšnými honoráři.
U Ostravy tomu bylo jinak. Z palety studií a agentur si zastupitelé vybrali zvučné jméno Studia Najbrt. Po roční spolupráci dospěly obě strany k výsledku, nad kterým zůstal stát rozum nejednomu divákovi. Nepřísluší mi zabývat se morální a právní stránkou celé zakázky, ani výší částky za licenci (1 800 000 Kč), raději bych se věnoval problematice možné interpretace.
Vykřičník se v typografii objevil poprvé v 15 století. V anglickém tisku byl použit jako výraz obdivu, v německém pak v roce 1573 v knize Flöh Hatz, Weiber Tratz od Johanna Fischartse, kde se ovšem nevyskytoval na všech místech, na nichž bychom jej podle současných konvencí očekávali . Samostatný glyf vykřičníku vznikl pravděpodobně transformací ligatury latinského io, vyjadřujícího nadšení. Sázelo se mínuskové o verzálkovým I, další vývoj v současný symbol si můžeme snadno představit. Podobná historie potkala i otazník, který se z latinského Qo - quaestio (otázka) vyvinul v symbol „?“.
Ve skupině afrických khoisanských jazyků (Hadza, Sandawe, Tuu), vyjadřuje vykřičník mlaskavý zvuk vyslovovaný spolu s hláskou, tzv. alveolární mlask. Například [ɡ͡ǃ]. Tohoto fonému využila americká kapela „!!!“, s doporučenou anglickou výslovností „chk chk chk“. „Ostrava chk chk chk.“
Význam vykřičníku se během let měnil, od prvotního nositele nadšení a obdivu, přes vyjádření bolesti a nedůvěry, se nakonec ustálil na symbolu excitace sdělení, příkazu, důrazu a výstrahy. Samotný „logotypizovaný“ symbol specificky chápeme například na výstražných značkách. Sémioticky může vykřičník měnit intonační mírou význam výpovědi, například „Zase je tu Honza.“ oproti „Zase je tu Honza !“.
Jaký význam však máme hledat pod třemi vykřičníky v novém kontextu použití? A jaký význam mu připisují dosavadní hodnotitelé?
Veřejnost hořekuje nad vyhozenými miliony a ptá se po transparentnosti obchodu. Někteří podnikavci dokonce nabízejí za pouhé sázení typografických znamének lepší ceny. Odborná veřejnost se pozastavuje nad použitím stejného písma jako u visuálu TOBRUK a barevnosti jako u předchozí zakázky ČD CARGO. Především se však diskutuje o tom, zda logotyp skutečně funguje (ve smyslu identity) a samozřejmě také nad tenkou hranicí mezi geniálním minimalismem a absencí nápadu. O tom, že logotyp funguje diskutovat netřeba, funguje znamenitě. Už jen velké množství článků a parodií je toho důkazem. Funguje ovšem tak, jak by si autoři a radní přáli? Vznikají další interpretace odlišné od té oficiální, okolkované a věřím, že mnohé ještě vzniknou. Například v diskusi na font.cz někdo pochopil, že „vykřičník je vynikající stylizací hlavy horníka, kterak jede šachtou do dolu“. Zřejmě vás také napadnou komíny hutí a oceláren. O tom, zda je tahle asociace toužená lze pochybovat.
Co ještě na nás ze tří vykřičníků může, v tomto případě doslova křičet, za významy? Jedním z prvních dojmů po shlédnutí loga, je pro mnohé drzost a neomalenost, vytýkaná dokonce i v netiketě. Zvláště pak ve spojení s verzálkami. Další asociací, objevující se v komentářích neméně často, je intelektem sršící zvolání „Baník *y**!“, které se tímto kodifikuje na trojvykřičníkovou normu a špatně píšícím autorům budou odebrány fixy i šály. Znalcům ironického konverzačního podtónu internetové kultury přijde na mysl OSTRAVA!!!jedna!111. Ustálené „Pozor!“ z vizuálních systémů dopravy a bezpečnostních cedulek, tady hned ve trojím provedení, logotypu na přitažlivosti zrovna nepřidává. Podle Terryho Pratchetta je počet vykřičníků přímo úměrný šílenství autora, přičemž doposud známé románové maximum je pět. V Ostravě by tedy měli podle Najbrta být už za půlkou.
Jak je to tedy doopravdy? Chtěli tvůrci ostraváky popíchnout, zlegalizovat předsudek o severomoravské metropoli a ještě na tom vydělat? Nebo se možnou (dez)interpretací nezabývali vůbec a hráli to na vlastní vysvětlení?
„Nové logo města Ostravy má ambici vyjádřit velmi jednoduše – třemi vykřičníky – charakter města, jejích obyvatel i zeměpisné polohy, ve které se Ostrava nachází. Tři vykřičníky za názvem Ostrava vyjadřují energii, sebevědomí a jakési furiantství a humor, které jsou typické pro Ostraváky. Ne jeden vykřičník, ale hned tři!!!“ tvrdí Najbrt.
A jeho pohled sdílejí i ostravští radní, oficiální ostravské informační zdroje navíc do popisu přidávají obligátní „dynamický rozvoj“, který nesmí chybět u žádného moderního vizuálního stylu. Všechny ostatní, obávám se, budou muset tvůrci o promyšlenosti a pozitivním významu nového loga Ostravy teprve přesvědčit.
Zbývá se zeptat proč, když už Studio Najbrt stavělo na jednoduché, byť kontroverzní hříčce, nedotáhlo ji k dokonalosti alespoň po řemeslné stránce. Nevzhledný shluk písmen AVA totiž bije do očí každého, pro nějž není symbolem práce s písmem jen roletka ve Wordu.
V dnešní době každý potřebuje web pro svůj byznys, koníček nebo pro klub přátel žehu. A pokud si ho neumí sám vytvořit, tak ho poptá. Web se dá bl...
Cognito dlouhodobě rozšiřuje svou nabídku služeb a produktů využívajících AI technologie v oblastech zakázkového vývoje softwaru a marketingu. Již...
Když je vám přes třicet a nechcete být v lepší společnosti za lůzry, musíte mít doma nějaké knížky. Ne, nemyslím tím Pána prstěnů ani jiné bichle ...
