Konference Super Most – minulost, přítomnost a budoucnost

Samotná konference se nesla v duchu nostalgického zamyšlení nad tím, jak pracovat s minulostí, současností a budoucností města, které je tak neuvěřitelně specifické, že se tam člověk musí narodit a vyrůst, aby to měl vůbec šanci aspoň trochu pochopit.

Jak na konferenci zahlásil Winy Maas z nizozemské architektonické a urbanistické kanceláře MVRDV, Češi mají tendenci moc nevyčnívat a už vůbec nemluvit v superlativech. Takže to, že obyvatelé Mostu tuto konferenci sebevědomě nazvali Super Most, je vlastně velmi super.

A super bylo také to, že konference byla mezinárodní. Z Bruselu dorazila Joke Vande Maele z Kollektif Landscape (má na svědomí například náměstí Flagey v Bruselu), z barcelonského IAAC Areti Markopoulou (spoluautorka SuperBARRIO – open-source videohry, která umožňuje občanům společně navrhovat a zlepšovat městské čtvrti pomocí interaktivního 3D plánování). Z Prahy pak dorazil například historik Matěj Spurný z Ústavu soudobých dějin AV ČR s přednáškou na téma vzniku nového Mostu v kontextu modernistických vizí druhé poloviny 20. století.

Společně speakeři otevřeli otázku, jak přemýšlet o městech, která si s sebou táhnou zátěž minulosti, a jak s ní mohou naložit v kontextu dnešního urbanismu, krajiny a komunity.

To vše pro mě symbolicky kulminovalo v přednášce zmíněného Maase – Most 3.0. Ta vycházela z úvah, jak se inspirovat u jiných míst, která se vyrovnávají se svou minulostí. Maas tyto pokusy shrnul následovně:

• „Erase it“
• „Build on it“
• „Overcome it“

Tato filozofie zdůrazňuje cyklus kritického přehodnocování, inovace a řešení problémů s ohledem na budoucnost. Zpochybnit status quo, vyhodnotit existující struktury a vytvořit udržitelné řešení.

Příkladem takové transformace je například Mannheim v Německu. Na centrálním místě, přímo u hlavního nádraží v Mannheimu, vzniká na bývalých kolejových a provozních plochách železnice a na někdejším průmyslovém území nová městská čtvrť určená pro služby, vědecké instituce a kvalitní bydlení.

Zajímavou ukázkou je také Pyramida v Tiraně. Původně monument k diktátorovi Enveru Hoxhovi se po pádu režimu využíval jako rádio, klub, konference i základna NATO. Z bývalého „mauzolea diktátora“ se stala metafora svobody a občanské odvahy. Architekti z MVRDV do a kolem budovy vložili barevné boxy po vzoru městečka v chilském Valparaísu – kavárny, ateliéry, start-upy, dílny, učebny, inkubátory a prostory pro vzdělávání. Na šikmé fasády, po kterých se dřív lidi klouzali, byly přidány schody, takže návštěvníci mohou po bývalém monumentu doslova „chodit“. Je z toho taková malá barevná vesnička, kterou by Winy Maas rád mimo jiné postavil i mezi paneláky kolejí univerzitního kampusu v Brně.

Pokud budeme uvažovat podobnou linkou, je tu jedna otázka, kterou je potřeba zodpovědět – a to, na čem může Most stavět?

1) Minulost

Rozhodnutí o likvidaci historického města padlo 26. března 1964. Důvodem bylo uhlí. Druhým důvodem, který se neustále opakoval (na to, jak to opravdu bylo, každý vzpomíná jinak), byl špatný technický stav města. Jak uváděla městská kronika, 60 % bytů bylo jen o jedné místnosti nebo kuchyni s jedním pokojem, z toho 84 % bez koupelny.

V roce 1965 začaly první demolice, které trvaly nějakých 20 let a posloužily hojně jako kulisy při natáčení válečných filmů. Zbořilo se mimo jiné 12 škol, 5 kin, 15 restaurací, 4 hotely, 240 obchodů a přes 6 000 bytů. Ze Starého Mostu zůstal stát jediný symbol – kostel Nanebevzetí Panny Marie, přesunutý v roce 1975 o 841 metrů.

Složení města před demolicí bylo následující:
– Starousedlíci, kteří měli k městu vztah, bydleli v menších domech nebo statcích.
– Nově příchozí Češi, kteří se sem dostali po odsunu Němců. Ti k městu vztah spíše neměli.

Mostečanům byla nabídnuta moderní vize města: teplá voda, ústřední topení, panelové byty. Architekt nového Mostu Václav Krejčí, autor urbanistické koncepce, chtěl vytvořit město „trochu jako New York“. Jenže realita doby znamenala ústupky – mnohé se nedostavělo, veřejný prostor se zredukoval, některé plány zůstaly jen na papíře. To už bylo ale pozdě a původní baráky byly dávno odstřelené.

Krejčí později přiznal, že by dnes toho hodně udělal jinak: dal by větší důraz na lidské měřítko, na komunitní vazby, na přirozený rozvoj města. Tehdy však zvítězil ideál „města-stroje“.

2) Současnost

Pokud by starý Most zůtal a udržoval by se, proběhly by renovace jako v jiných městech, podle mnoha lidí by se prý svou krásou mohl rovnat Českému Krumlovu. To se nikdy nedozvíme. Místo toho máme vyprázdněný Prior, parkoviště místo původní pěkné tržnice, obchoďák tam, kde bylo náměstí pro lidi, nebo fontánu, která už od mého dětství nefunguje, protože ji pokaždé někdo rozbije.

Zároveň ale máme krásně zrekonstruované staré kasárny, galerii Bunkr v původním protiletadlovém krytu, architektonickou soutěž na umělecké dílo pro budovu magistrátu, nově otevřenou a výbornou neapolskou pizzerku, ptačí rezervaci na rekultivované výsypce bývalého hnědouhelného dolu hned vedle jezera Most v zatopeném lomu.

Současný posun města vnímám jako hledání rovnováhy toho, co je, a čím může být. Most má unikátní atmosféru a volnost experimentovat, být tak trochu divnej. Chybí mu přirozený příběh, ale každý příběh někde musí začít.

3) Budoucnost

Konference Super Most je ukázka něčeho, čeho je potřeba víc. Chce to pracovat s veřejným prostorem, budovat nová místa setkávání, ne jen všechno tradičně zaasfaltovat. Chce to revitalizovat panelové čtvrti, adaptovat, pracovat s komunitami. Chce to dál využívat krajinu po těžbě. Podporovat design a kreativitu.

Ne vymazat, ale pochopit.
Ne zbourat, ale navázat.